Shadows of the Afterland - Recenze duchařské adventurní jednohubky

Jsme teprve na začátku roku a já už s čistým svědomím mohu říct, že to opět vypadá na nabitý rok, minimálně pro fanoušky point-and-click adventur. Doteď jsme například dostali naprosto fenomenální Perfect Tides: Station to Station, velmi povedenou žánrovku The Dark Rites of Arkham či logickou detektivku Confidential Killings - A Detective Game, a to není vše. Teď se o pozornost hlásí další potenciálně kvalitní adventura, a tou je Shadows of the Afterland, která kromě pixel artu, jenž dává vzpomenout na zlatou éru lucasartovských adventur, láká na originální příběh a plnohodnotný dabing. Jednoduše přísady, které každého fanouška žánru ihned namlsají. Jak to ale dopadlo a zda se opravdu povedlo doručit kvalitní adventuru, si povíme níže.

Recenzovaná verze: PC

Nebudu asi jediný, komu tato adventura podle svého vizuálu spíše evokovala komediálněji laděné počiny, což se u mě ještě více prohloubilo během první hodiny celé hry. O to víc jsem pak byl překvapen, že se v jádru o moc komediální adventuru nejedná a žádný Monkey Island nečekejte. Na tom samotném není nic špatného, bohužel jsem byl zaskočen tím, že hra doručuje něco trochu jiného, než jak byla v mých očích prezentovaná. I tak ale zvládla nabídnout příběh, který mě po celou dobu bavil.

Ten začíná v Madridu roku 1960, kdy služebná jménem Pilar při své návštěvě zoo, kde má pravidelné promluvy s tygrem, záhadně zemře. Najednou totiž ztratí kontrolu nad svým tělem a bezmocně sleduje, jak se snaží skočit do jámy pro medvědy, přičemž ji při skoku zasáhne blesk. To je ale kupodivu ten nejmenší problém, protože když se dostane do posmrtného života, není vše tak, jak má být.

Vy převezmete kontrolu nad policistkou Carlou, jež nejenže má podobu Pilar, ale zároveň neví, jak umřela. A hlavně se ani nenarodila, protože pochází z osmdesátých let, zatímco nyní je pořád rok 1960. Tím začíná celé dobrodružství. Carla se tak vydává sama vyšetřit vlastní smrt, zjistit, proč má cizí podobu, a do toho jí všichni kolem hází klacky pod nohy.

Celá premisa, stejně jako barevný vizuál a osobité postavičky, dávají šanci, že půjde hlavně o komediální záležitost. Opak je ale pravdou a spíš jde o mysteriózní drama s lehkými prvky humoru. Což není překážka. Tvůrci dokázali přinést poutavý příběh, který na ploše čtyř až pěti hodin doručí zábavný a kompaktní celek, s dobře napsanými postavami a originálním posmrtným světem, jenž oplývá několika nápaditými prvky (agenti doprovázející ztracené duše, komická posilovna či místo, kde se tvoří děti… tedy pardon, nové duše). Obzvlášť z postav musím vypíchnout staršího suspendovaného agenta, který hlavní hrdince pomáhá po celou dobu příběhu. Velmi hezky je tu zobrazen jejich vztah i jeho vývoj. To se mi líbilo. I samotná hrdinka je velmi sympatická a člověk chápe její motivaci.

Jediné, co mi bylo více líto, je závěr. Ve chvíli, kdy se pár věcí objasní, mi přišlo, že scénář výrazně zrychlí. Část odehrávající se v podvědomí pak působí uspěchaně a říkal jsem si, že by to chtělo tak půl hodinky navíc, zaměřené na postavy, kterých se tato scéna týká. Primárně jedna z nich do té doby prakticky nedostala prostor, a proto její charakterový oblouk působil nahodile.

Co se týče samotných dialogů, ty jsou dle mého poměrně dobře napsané, ale přijde mi, že kdyby absentoval dabing, bylo by to o něco horší. Místy jsem měl pocit, že se tvůrci snažili o vtípky, ale dialog málokdy doručil potřebnou punchline. Často tomu chyběl přímý zásah, takže jsem měl většinou jen milý úsměv na rtech a cítil, že občas tvůrci promrhali potenciál. Samotný svět a některé výstřední charaktery přímo vybízely k o něco údernějším výměnám. Mimo to je ale hlavní příběh natolik zábavný a postavy tak sympatické, že jsem se nenudil a až do vyústění mě zajímalo, jak to dopadne. Navíc dabing je excelentní a většinu méně úderných vtipů dokáže sám o sobě prodat lépe. Samotný soundtrack je pak velmi příjemný.

V rámci hratelnosti se jedná o modernější point-and-click, a to myšleno například ve srovnání s adventurami od Postmodern Adventures, ve kterých jsou hádanky často v souladu s příběhem a díky tomu všechno dává smysl, protože spolu přirozeně proplouvají. Tady jsou puzzly také logické a jednoduché, místy ale až příliš jednoduché. Dá se to ale vysvětlit malým množstvím lokací, takže si všechny předměty snadno zapamatujete a pak už podle paměti jdete za tím, co jste viděli, případně sledujete, zda se v jiné lokaci něco nového neudálo.

S tím je pak spojený backtracking, který je kvůli menší rozloze oblastí znatelný. Ke konci mi začalo vadit opakování některých akcí, například ťukání agentovi na dveře, když s ním chcete mluvit, nebo dva puzzly vyřešené podobným způsobem, tedy odlákáním pozornosti stejným stisknutím páčky.

Není to ale nic, co by mi ničilo zážitek, jen to bylo během hraní cítit. Co naopak musím pochválit, je fakt, že máte dost příležitostí zkoušet některé akce vícekrát a postavy na to komicky reagují, případně je tím naštvete. To opakování příjemně osvěží a pobaví, jako například scénka s mikrofonem či i kritizované opakované stisknutí páčky.

Ovládání a interface jsou klasické. Dole najdete inventář, ve kterém můžete kombinovat předměty a pak je použít na něco ve světě, nechybí ani možnost zvýraznit všechny aktivní objekty ve hře. Později se vám zpřístupní i možnost navštívit svět živých a posedávat lidi. To bylo vtipné a hratelnost to značně osvěžilo. Navíc tím můžete vyvolat komické scénky, když se budete snažit různé věci na někoho použít a podobně.

Na škodu je, že toho hra nevyužila ještě víc. Dokázal bych si představit, že by se s tím dalo více vyhrát ve větším měřítku a puzzly tím trochu ozvláštnit. Přeci jen je to tu ve směsi často jen o tom, že někomu něco podáte během posednutí nebo s někým promluvíte. Není to ale vyloženě výtka, protože rozumím tomu, že tvůrci měli menší budget a nemohli si dovolit více obrazovek. I proto se návštěvy světa lidí odehrávají na menším prostoru, ale i tak mě to bavilo.

Jen jsem si u toho vzpomněl na adventuru The Will of Arthur Flabbington, ve které v roli ducha také posedáváte obyvatele světa, a tam se s tím podle mě pracovalo o něco víc do hloubky. I tak mi to tady přišlo příjemně zvládnuté a s příběhem to pěkně fungovalo.

Věc, kterou jsem nakousl a ještě nerozvedl, je vizuál. Ten je nádherný. Posmrtný svět je originální, barevný a s prominentní fialovou barvou, svět lidí vypadá taky skvěle. Cením i občasné animace předávání předmětů či jejich používání a je vidět, že do toho šlo opravdu hodně práce. Vizuál jsem si tak užíval po celou dobu a těšil se na odemknutí nových lokací.

V závěru je tak Shadows of the Afterland velmi povedenou adventurní jednohubkou, která nabízí sympatické postavy, zábavný příběh a nádherný pixel art s perfektním dabingem, díky čemuž jí pár klopýtnutí velmi rádi odpustíte. Konkurence je dnes na poli adventur silná, hlavně kvůli velkému množství úžasných tvůrců. I přesto si ale tenhle titul dokáže urvat své místo a fanouškům žánru ho mohu s klidem doporučit.

Za recenzní kopii děkujeme Aruma Studios