Don’t Stop, Girlypop! – Recenze popového boomer shooteru!

Boomer shootery byly vždy spojované s tvrdými maskulinními borci, jejichž největšími ikonami jsou například Duke Nukem nebo Doomguy. Jednoduše šlo tenhle žánr označit za pořádně chlapácký. Důkazem byly nejen cool hlášky, ale i macho rozstřílení nepřátel a cákance krve do zvuků našlapané hudby. To se teď ale mění. Na scénu totiž přišla nová hra z ranku tohoto stále oblíbeného žánru. Tou je Don’t Stop Girlypop, kde místo metalu posloucháte energický elektropop a v barevném prostředí kosíte nepřátele, abyste zabránili tomu, že z vašeho světa ukradnou veškerou lásku. Nápad výborný. Jak ale víme, originální koncept není všechno. Podařilo se hře krom bláznivých nápadů doručit i poctivou žánrovou zábavu? Na to se podíváme níže.

Recenzovaná verze: PC

Hned zkraje musím přiznat, že jsem se u hry velmi bavil a takhle frenetickou jízdu jsem nečekal. Vizuál mě z ukázek příliš neoslnil a design monster mi přišel spíš nevýrazný, takže jsem do hry šel bez velkých očekávání. O to spokojenější jsem odcházel. Než se ale pustíme do hratelnosti, pojďme si přiblížit zasazení a příběh.

Hlavní postavou je Imber, vyvolená šampionka víl, která představuje poslední naději jejich planety proti korporaci Tigris Nix, jež bezohledně těží zdroje. Hrdinka je ale hned na začátku poražena a zajata kyborgem-manažerem z pekla. Po čase se jí podaří uprchnout ze zajetí a zjistí, že korporace plánuje planetu zničit úplně. Rozjíždí se tak závod s časem, ve kterém budete likvidovat hordy robotů a přitom poslouchat energický popový soundtrack.

Příběh se odvíjí hlavně skrze komunikaci s vaší parťačkou v mobilu, která je zpracovaná formou FMV videí přehrávaných na telefonu. Na začátku misí často slyšíte i komunikaci nepřátel a během průchodu lokacemi narážíte na fragmenty, které po interakci spustí krátké scénky a rozšiřují děj. Pro mě osobně ale příběh nebyl hlavním tahákem. Místy působil chaoticky a když na vás někdo mluvil během soubojů, často jsem to kvůli akčnímu chaosu nestíhal vnímat.

Jde o klasickou zápletku o záchraně planety, ale oceňuji humor, který ji posouvá do příjemné béčkové roviny. Svět je poměrně originální a zmínit musím i kvalitní dabing, zejména výkon vaší parťačky v telefonu.

Teď ale k tomu hlavnímu, tedy hratelnosti. Musím upozornit, že akce je velký barevný chaos. Při soubojích jsem se často musel hodně soustředit a dělat si pauzy, protože mě to vyčerpávalo. Základem hry je nezastavovat se. Čím vyšší rychlost máte, tím rychleji se léčíte a způsobujete větší poškození. Rychlost se zobrazuje u zbraně a je na vás ji neustále udržovat. Zvyšovat ji můžete třeba zabíjením omráčených nepřátel katanou, přitahováním ke koulím ve vzduchu nebo aktivací takzvaného wave hoppingu, pomocí kombinaci tlačítek.

V soubojích je klíčové hlídat si zdraví, poškození i rychlost. Chvíli trvá si na to zvyknout. Hra na vás hned ze začátku chrlí spoustu mechanik a velké množství nepřátel, takže frustrace je pravděpodobná. Jakmile jsem si ale našel vhodnou taktiku a oblíbené zbraně, začalo mě to bavit mnohem víc. K dispozici máte brokovnici, samopal, zbraň na přitahování předmětů a sniperku. Každá má navíc speciální schopnost. Po chvíli experimentování se z toho stane opravdu zábavná jízda.

Když jsem hru zkoušel a kamarád mi koukal přes rameno, vůbec nechápal, co se na obrazovce děje. Po čase si to ale sedne a akce začne dávat smysl. Působí to, jako by Suda51 udělal vlastní boomer shooter. Orientaci v boji navíc pomáhá zaměřovací systém. U nepřátel se zobrazují hvězdičky a když zezelenají, můžete udeřit. Zaměření lze navíc přepínat mezi nepřáteli, takže střelba je ve výsledku přehlednější, než se na první pohled zdá.

Mezi souboji se objevují arkádovější pasáže. Často jde o přesuny, při nichž musíte skákat a vznášet se na mracích nebo běhat po zdech. To je příjemné zpestření, ale běhání po zdi je vyřešené nešikovně. Kamera se při něm nakloní a hůř se odhaduje, kdy skočit. V pozdějších fázích mě to místy frustrovalo. Stejně tak rozmístění přitahovacích koulí někdy nebylo ideální.

Lokace kombinují venkovní/vnitřní prostory i tunely. Kromě výrazné barevné stylizace ale nepůsobí nijak zvlášť výrazně. Na papíře zní svět originálněji, než jak ve výsledku vypadá. To platí i pro design nepřátel a bossů, kteří jsou spíš obyčejní. Čekal bych tu větší šílenost.

I přes zábavnost střelby chaos někdy škodí. Občas nestihnete zmapovat terén a jste mrtví. Otevřenější arény byly místy náročnější. Pozitiva ale převažují. Oceňuji například možnost kosmetické úpravy paží postavy nebo nápady jako tamagoči společník, který vybuchne, když ho nekrmíte srdíčky z nepřátel.

Ve výsledku je Don’t Stop Girlypop velmi svěží a frenetická jednohubka na 4–5 hodin. Nabízí svébytný zážitek, který i přes pár klopýtnutí dokáže skvěle zabavit. Kombinace rychlosti a zbraní může ze začátku působit chaoticky, ale ve výsledku jde o zábavnou mechaniku, která prověří vaši pozornost. Fanouškům boomer shooterů hru rozhodně doporučuji. I přes výhrady jde o velmi zábavný titul.

Za recenzní kopii děkujeme publisheru Kwalee