V roce 2005 se herní svět ptal, jestli nováček World of Warcraft dokáže definitivně sesadit z trůnu MMORPG jako EverQuest nebo Final Fantasy XI. Právě v té době vyšlo japonské MMO Master of Epic, které se snažilo zaujmout originálním konceptem cestování časem.
Hráči mohli navštěvovat stejné oblasti v různých historických obdobích, čímž se měnil jejich příběh i samotná podoba světa. Navzdory zajímavému nápadu se hra rychle ztratila ve stínu mnohem větších titulů. Ani anime adaptace a intenzivní marketing nedokázaly zajistit výraznější úspěch na trhu, který brzy ovládl World of Warcraft. Takto končí mnoho MMO bez dostatečného financování nebo po korporátních akvizicích. Některé hry však přežijí jiným způsobem. Vytvoří si menší, ale oddanou komunitu hráčů, která je udržuje při životě. A právě takto přežívá Master of Epic už více než 21 let.
Hra je stále aktivní a oficiální stránky přinášejí aktualizace i v roce 2026, včetně komunitních soutěží a speciálních herních událostí. Existuje sice obchod s předměty za skutečné peníze, ale nepůsobí agresivně ani se hráčům nevnucuje na každém kroku. Spíš vytváří dojem starší hry, která je spokojená se svou stabilní, i když menší komunitou. Samotný herní klient také působí jako relikt minulosti. Aktualizace hry může trvat až devět hodin a hráč během ní sleduje jen jednoduchý ukazatel postupu bez větších informací. Na druhou stranu je proces registrace a přihlášení překvapivě jednoduchý, dokonce jednodušší než legendárně komplikovaný systém PlayOnline, který používalo Final Fantasy XI.
Po přihlášení hráče čeká svět, který jako by zamrzl v čase. Editor postavy nabízí jen čtyři rasy a několik málo účesů a tváří. Tato jednoduchost ale kontrastuje s množstvím systémů, které hra obsahuje. Najdete tu domácí mazlíčky, vlastní domy, frakce, cestování časem a různá období světa, z nichž každé má vlastní obsah i příběhy. Každý nový systém, který se hráč naučí používat, jako by okamžitě odhalil další dva. Postava má například ukazatel výdrže, který se snižuje při pohybu. Pokud klesne příliš nízko, postava už neběží, ale jen pomalu kráčí. Musíte ji také krmit a napájet, protože hladová postava může dokonce přestat utíkat před nepřítelem, aby si nejdřív doplnila energii.
Nejzajímavější vlastností hry je ale absence klasických RPG tříd. V Master of Epic neexistují předem dané role jako warrior, mage nebo healer. Postava je jednoduše tím, čím se ji rozhodnete udělat. Pokud chcete ovládat dýky, musíte s nimi bojovat. Pokud se chcete specializovat na magii, musíte kupovat svitky a trénovat kouzla. Hráč má k dispozici celkem 850 bodů dovedností, které může rozdělit mezi všechny dostupné schopnosti ve hře. Systém navíc umožňuje dovednosti uzamknout nebo dokonce snižovat jejich úroveň, aby bylo možné body přesunout jinam. Díky tomu lze build postavy postupně upravovat a experimentovat s různými kombinacemi. Téměř každá činnost ve hře zlepšuje nějakou schopnost. Plavání zlepšuje plavání, odpočinek po boji zvyšuje regeneraci a dokonce i smrt může v dlouhodobém horizontu přinést určité posílení postavy. Každá chyba nebo neúspěch se tak může stát součástí postupného růstu.
Taková svoboda ale může být i trochu děsivá. Po více než dvaceti letech existence hry se samozřejmě vytvořila určitá meta a hráč si snadno začne klást otázky, jestli používá správnou zbraň, jestli koupil správné kouzlo nebo jestli neutratil své zlato zbytečně. Zvlášť když kolem něj běhají veteráni s výbavou, o které si nováček může zatím jen nechat zdát. Na rozdíl od moderních MMO tu hráč nedostane výrazné ikonky questů nad hlavami postav ani navigační body na mapě. Pokud máte najít určitou postavu v přístavu, musíte tam prostě dojít a skutečně ji hledat.
Po letech hraní moderních her s teleporty, rychlým cestováním a různými dopravními systémy to může zpočátku působit nepohodlně. Právě tyto drobné nepříjemnosti ale vytvářejí silnější pocit ponoření do světa. Když musíte projít celý kus mapy pěšky, zapamatujete si jména strážců, polohu obchodů i podobu města. Soubojový systém je pomalý a vyžaduje trpělivost. I obyčejný nepřítel může trvat poměrně dlouho, než ho porazíte. Hráč většinou zvolí cíl, nechá postavu automaticky útočit a občas použije schopnost nebo kouzlo. Zásadní je přitom dávat pozor, aby se nepřipojili další nepřátelé, protože více protivníků najednou často znamená rychlou smrt.
Právě díky tomuto tempu se i běžné souboje mohou stát zapamatovatelnými. Autor článku popisuje například střet s jedním pavoukem, kterého nedokázal porazit. Po několika pokusech před ním utekl přes velkou část mapy a schoval se dokonce pod vodou v moři. Pavouk ho ale nakonec stejně dohonil a zabil. Frustrující moment, který se však stal jednou z nejpamátnějších vzpomínek na hru.
Po krátkém čase je jasné, proč se Master of Epic dokázal udržet tak dlouho. Moderní MMO se snaží být co nejpřístupnější, zrychlují postup a odstraňují překážky, aby hráče nezdržovaly. Master of Epic naopak zachovává pomalé tempo a nutí hráče věnovat světu pozornost. Komunita je sice menší než u velkých MMO, ale stále aktivní. Hráči se setkávají v arénách, prodávají vzácné předměty, organizují raidové skupiny nebo relaxují ve svých vlastních lázních. Pro nového hráče ale není jednoduché se do takové komunity zapojit. Jediné, co ho od ní dělí, je čas a úsilí.
Skill systém se postupně stává kronikou všech dobrodružství, která hráč ve světě prožil. Každá aktivita zanechává stopu na postavě a každé rozhodnutí ovlivňuje její další vývoj. Možná nikdy nedosáhnete koncového obsahu ani nebudete patřit mezi nejsilnější hráče. Během cesty k němu ale zažijete mnoho jedinečných momentů, které by v jiných hrách vůbec nevznikly. A právě proto se hráči do Master of Epic vracejí i po více než dvou desetiletích, aby si vytvořili další nezapomenutelné vzpomínky.