Na první pohled může hra působit jako odvážný experiment, jenže už po pár minutách je jasné, že nejde o levnou variaci na známé manažerské tituly. Nevedete tým na hřišti, neřešíte sestavu ani taktiku. Vaším úkolem je připravit město a stadion tak, aby celý zápasový den proběhl bez průšvihů a fanoušci odcházeli spokojení. Jako fanoušek tycoon her jsem měl okamžitě pocit, že tohle má hlavu a patu. Fotbal tu není o gólech, ale o atmosféře, logistice a zvládnutí davu – přesně to potvrzuje i oficiální popis hry na Steamu.
Úvodní tutorial vás provede základy hry a vysvětlí čtrnáctidenní přípravný cyklus před samotným zápasem (tohle „odpočítávání“ je pro COPA CITY klíčový motiv i v oficiálních materiálech). Mechaniky jsou podané srozumitelně i pro hráče, který fotbal aktivně nesleduje. Slabinou je, že vás hra drží za ruku až příliš pevně – nepustí vás dál, dokud nesplníte všechny úkoly. Může to být lehce frustrující, ale zároveň platí, že po dokončení tutoriálu vám nic podstatného nechybí a přesně víte, jak systémy fungují.
Samotný čtrnáctidenní cyklus je příjemně vyvážený. Hru můžete pozastavit nebo zrychlit podle potřeby, takže tempo máte plně pod kontrolou. Úkoly na sebe navazují přirozeně a postupně vás vedou k rozšiřování zón, budování infrastruktury a uspokojování potřeb různých skupin fanoušků. Dá se hrát opatrně a „na jistotu“, jenže když zanedbáte klíčové cíle, hra vás umí potrestat – mně se stalo, že se kvůli nesplnění úkolu zápas zrušil a celá runka tím skončila. To je přesně ten typ tlaku, který k tématu sedí: čas se krátí a datum výkopu je dané.
Největší devizou COPA CITY je práce s fanoušky. Hra je nerozděluje jen vizuálně, ale systémově: každá skupina má vlastní potřeby, očekávání i rizika, která musíte zohlednit při plánování města i stadionu – přesně tak, jak to popisuje i Steam stránka (Ultras, Core Supporters, Families).
Ultras jsou nejvášnivější, ale zároveň nejnáročnější skupina. Potřebují prostor, výraznou klubovou přítomnost a hlavně bezpečnost. Pokud podceníte infrastrukturu nebo je „namačkáte“ do nevhodné zóny, jejich nálada padá rychleji než u ostatních. U ultras nejde jen o komfort, ale o prevenci problémů: správné oddělení sektorů, bariéry a bezpečnostní prvky tady rozhodují.
Core supporters stojí mezi vášní a pohodlím. Chtějí atmosféru, jídlo, merch a dostupné služby. Právě na nich je nejvíc vidět, jak kvalitně umíte plánovat prostor. Když mají vše po ruce, spokojenost roste rychle. Když je necháte čekat ve frontách nebo bez zázemí, nálada jde dolů. Je to skupina, u které nejvíc cítíte, že „tycoon DNA“ hry funguje.
Rodiny jsou úplně jiný příběh. Hledají bezpečí, klid a pohodlí. Potřebují čistší, méně exponované zóny a stabilní servis. Jakmile je dáte příliš blízko hlučných nebo rizikových sektorů, spokojenost padá. U rodin je klíčové, aby prostředí nepůsobilo chaoticky.
Tuhle trojici drží pohromadě omezený prostor. Nemůžete všechno naházet do jedné oblasti a doufat, že to projde. Město je rozdělené na sekce, které si postupně odemykáte, a potřeby fanoušků se mezi nimi sdílejí – což vytváří přirozenou strategickou vrstvu: přemýšlíte nejen co postavit, ale kde a pro koho. Právě hledání rovnováhy mezi těmito skupinami dává hře hloubku bez zbytečného zahlcení.
Silným momentem je sledování toho, jak se nálada fanoušků mění podle vašich rozhodnutí. Atmosféra se snaží napodobit fotbalový zážitek zvuky davu a drobnými detaily v pozadí – město nepůsobí sterilně, ale živě. V tomhle směru pomáhá i důraz na reálná města a stadiony (Varšava / PGE Narodowy, Berlín / Olympiastadion), které se v oficiálních materiálech zmiňují jako hlavní „hřiště“ hry. UI je po zvyknutí intuitivní a přehledné, nezahlcuje hráče a umožňuje rychlou orientaci v důležitých ukazatelích.
Ekonomická vrstva zatím nepůsobí příliš přísně, spíš jako podpůrný systém než hlavní zdroj napětí. Vedle financí hrají roli i „volunteers“ (dobrovolníci) a další zdroje, které oficiální popis hry zmiňuje jako klíčové pro management. Mechanika je zajímavá, protože vás nutí hlídat víc než jen číslo na účtu, jenže v praxi se většinu času dá hrát relativně bezpečně. Rozhodnutí působí spíš optimalizačně než existenčně – málokdy stojíte před volbou, kdy musíte obětovat jednu zásadní věc ve prospěch druhé.
Zlepšení by prospělo hlavně v dynamice. Větší tlak na rozpočet, vyšší provozní náklady nebo postupně rostoucí nároky fanoušků by vytvořily víc napětí. Stejně tak by hře sedělo víc náhodných událostí – výpadky, přetížené sektory, konflikty mezi ultras a rodinami nebo logistické selhání, které naruší plán a donutí improvizovat. Zajímavé je, že právě „náhlé změny nálad“ a problémy typu dopravních výpadků jsou zmiňované i v oficiálním popisu, takže teď jde hlavně o to, jak často a jak tvrdě je bude hra skutečně používat.
Celkově COPA CITY nepůsobí jako rozpracovaný experiment, ale jako hra s pevnými základy. Není to typický fotbalový manažer, jaké známe, spíš manažer fanoušků a celkového zážitku. Pro milovníky tycoon titulů jde o příjemnou večerní záležitost: nastavíte si tempo a řešíte problémy, které vám hra postupně servíruje. Pokud vývojáři přidají víc obsahu a prohloubí některé systémy, může z toho být velmi zajímavý titul. V aktuálním stavu bych plnou cenu zvažoval hlavně po doplnění dalšího obsahu – jinak se vyplatí počkat na slevu.
COPA CITY ukazuje, že fotbal se dá zpracovat i bez samotného zápasu. A překvapivě to funguje.