Turnaj LCS Lock-In měl být pro Team Liquid prvním skutečným potvrzením ambicí nové sestavy. Na papíře šlo o jeden z nejsilnějších rosterů celé soutěže a velká část komunity ho považovala za jasného kandidáta na titul. Místo dominantního tažení turnajem ale přišlo vystřízlivění. Po sérii nečekaných zaváhání skončil Liquid až na čtvrtém místě, když v play-off podlehl 1:3 týmu LYON. Výsledek sám o sobě ještě nemusí znamenat krizi, ale rozhovor midlanera Lim “Quid” Hyeon-seung po vyřazení odhalil problém, který může být pro další část sezóny mnohem zásadnější než samotná porážka.
Podle Quida je největší paradox současného Liquidu v tom, že tým na trénincích působí mnohem silněji než v oficiálních zápasech. Ve scrimech prý sestava funguje velmi dobře a hráči dokážou držet tempo s těmi nejlepšími. Jakmile se ale zápasy přesunou na stage, něco se změní. Hra, která v tréninku působí přirozeně a koordinovaně, najednou začne být podivně rozbitá. Quid popsal pocit, že komunikace sice probíhá, ale ve skutečnosti nevede ke skutečnému společnému rozhodnutí. Hráči se navzájem slyší, souhlasí s návrhy spoluhráčů, jenže následně každý reaguje podle vlastního instinktu. V profesionálním League of Legends přitom stačí drobný nesoulad v načasování rotací nebo rozhodnutí o objektivech a celý plán hry se rozpadne.
Série proti LYON tento problém ukázala v plné nahotě. Mexická organizace zvolila disciplinovaný a trpělivý styl hry, který Liquid postupně vytlačil z komfortní zóny. Zápasy se často vyvíjely pomalu a bez velkých risků, což nutně tlačilo Liquid k iniciativě. Jenže právě v momentech, kdy bylo potřeba sehrát rychlou a koordinovanou akci, se začaly objevovat trhliny v týmové souhře. LYON navíc dokázal Liquid zaskočit i během draftu. Několik neobvyklých champion picků narušilo standardní přípravu soupeře a donutilo hráče reagovat na situace, které neměli detailně připravené. Výraznou roli sehrál především toplaner Niship “Dhokla” Doshi, jenž vytáhl například Ireliu a společně s týmem systematicky cílil na lane fázi Liquidu. Drafty často směřovaly proti toplanerovi Park “Morgan” Ru-han, který je známý tím, že si dokáže vybudovat náskok individuální hrou. LYON tento styl narušoval counter picky a disciplinovanou mapou, což Liquidu bralo jeden z jeho největších zdrojů tlaku.
Quid později průběh celé série shrnul až překvapivě stručně. Každou mapu dokázal charakterizovat jediným slovem – první byla pasivní, druhá slušná, třetí o komunikaci a čtvrtá frustrující. Tato jednoduchá charakteristika vlastně dokonale vystihuje i celý turnaj Liquidu. Tým má dostatek individuální kvality na to, aby dokázal vytvářet výhody v lane fázi nebo vyhrávat jednotlivé souboje, ale ve chvíli, kdy je potřeba přetavit tyto momenty do stabilní mapové kontroly, začíná se hra rozpadat. Moderní profesionální League of Legends přitom stále více stojí právě na týmové synchronizaci. Rotace po mapě, přesné načasování objektivů nebo schopnost okamžitě reagovat na rozhodnutí soupeře dnes často rozhodují více než samotné mechanické dovednosti.
Z Quidových slov je zároveň cítit i výrazná sebekritika. Midlaner otevřeně přiznal, že si není jistý, zda svou roli v týmu plní dostatečně dobře, a připustil, že může hrát lépe. Přesto naznačil širší problém – Team Liquid momentálně působí spíše jako soubor velmi silných individualit než jako plně synchronizovaná jednotka. Hráči se často soustředí na vytváření vlastních výhod, což může fungovat v určitých situacích, ale proti disciplinovaným soupeřům takový styl rychle naráží na limity.
Navzdory zklamání však tón Quidových slov nepůsobí rezignovaně. Spíše jde o realistické zhodnocení situace, ve které se tým nachází. Čtvrté místo na LCS Lock-In pro organizaci jako Team Liquid nepředstavuje katastrofu, ale jasný signál, že potenciál sestavy zatím zůstává nevyužitý. Pauza před jarním splitem tak může být pro tým klíčovým obdobím. Pokud se podaří proměnit silné individuální hráče v skutečně fungující celek, Liquid má stále všechny předpoklady stát se jedním z hlavních favoritů sezóny. Pokud se ale problém s koordinací nepodaří vyřešit, může se z ambiciózního projektu stát další roster, který měl na papíře obrovskou sílu, ale na stage ji nikdy nedokázal naplno ukázat.