Kingdom of Night: Recenze akčního RPG, které potěší fanoušky retra a Stranger Things

Patříte mezi fanoušky osmdesátkových brakových hororů, nebo si jen užíváte estetiku té doby a nepohrdnete možností v ní pozabíjet pár nemrtvých? Kingdom of Night tak může být přesně pro vás. Příhodně navíc vyšel v době, kdy se k nám dostala dlouho očekávaná pátá série Stranger Things. Pokud tedy při čekání na druhou půlku lačníte po tom zachránit ospalé městečko na vlastní kůži, tady rozhodně nešlápnete vedle. S jistotou můžu hned v úvodu říct, že jde o velké indie překvapení závěru tohoto roku. A níže si řekneme, proč byste tohle zajímavé izometrické akční RPG neměli minout.

Recenzovaná verze: PC

Mé přirovnání ke Stranger Things rozhodně není do prázdna. I když bych osobně hru srovnával spíš s filmy z osmdesátých let, tenhle seriál bude čtenářům bližší. Příběh Kingdom of Night se, jak jsem už avizoval, odehrává v osmdesátkách, konkrétně v zapadlém městečku Miami v Arizoně. V roli mladého studenta budete muset zachránit své město před invazí monster.

Tu způsobil lehce absurdní spolek „Kamarádi bezpečnosti“, který dohlíží, aby se ve městě neděly žádné nepřístojnosti. Jak to ale často bývá u podobných „až příliš slušných“ uskupení — a známe to i z různých církví — skrývají nekalé úmysly. Jejich cílem je otevřít tajemnou bránu, skrz niž má na povrch proniknout Baphomet. Aby toho nebylo málo, zjeví se starší pán, kterého si všichni pletou s vaším dědečkem, a sdělí vám, že máte sílu hrdiny a musíte se vydat na záchrannou misi. Tím začíná vaše dobrodružství. Podle popisu to možná zní rozjuchaně, ale po většinu doby je hra velmi depresivní. Pocit nezmaru a bezmoci jsem cítil celou dobu; tvůrci ho občas chytře naředí absurdním vtípkem či situací. Jinak jde o dost atmosféricky temné dílko.

Příběh sám o sobě není nikterak silný — jde o záchranu města a dívky k tomu. Kvůli silně otevřené explorační struktuře gameplaye je navíc hůř fázovaný a hlavní linka často ustupuje do pozadí, až na ni snadno zapomenete (zejména v prvních dvou kapitolách). Když se ale v pozdější fází hry hlavní příběh více rozjede, funguje v rámci žánru skvěle. Pomáhá i to, že se na chvíli vžijete do jiné postavy. I tak je škoda, že hlavní linie do hry neprosakuje častěji a hlouběji. Rozumím ale tomu, že pro některé hráče to může být naopak plus.

Hratelnost totiž staví především na volnosti. Hned po prologu vás hra vyplivne na poměrně rozsáhlou mapu, dělenou přes loadingy na různé větší i menší lokace. Cíl je jasný: zabít několik monster a zastavit invazi. Zároveň tu ale máte spoustu vedlejších úkolů a nutnost levelovat, abyste vůbec v hlavním příběhu pokročili. A právě explorace je na tom to nejvíc návykové.

Právě objevování nových postav a skrytých cestiček je silná devíza hry. Opravdu mě bavilo prolézat každou skulinku, obydlí i část mapy — skoro vždy se někde něco našlo. Hra vás k průzkumu navíc pošťuchuje vedlejším questem, v němž hledáte ztracené spolužáky a vedete je do hospody, kde vám pak dávají bonusy. Funguje to i samo o sobě. Vzpomínám na situaci, kdy jsem při lootování prázdných baráků narazil na podivné seniory brblající nesmysly, jako by byli posedlí.

Nebo jsem omylem našel vstup do kanálu a neplánovaně skončil v základně „kamarádů bezpečnosti“ — rovnou v příběhovém bossfightu. Dlouho jsem si neužíval ten pocit očekávání, co mě čeká za dalším rohem, jako tady. Jdete si takhle po ulici a z Toy Toyky na vás vyskočí karate konspirátor přesvědčený, že za vším stojí komunisti. Prostě ano, průzkum se tu vyplatí a je to hlavní náplň hry. V tom kontextu si ale neodpustím kritiku značení a popisu questů: ukazatel vás ne vždy navede přesně a u některých úkolů se neukáže vůbec. Navíc některé popisy zadání jsou příliš vágní na to, abyste si sami dovtípili, kam jít či co udělat (Například některý úkol lze splnit jen tehdy, když předtím dokončíte jiný — a hra vám to vůbec neřekne.). Určitě by pomohlo mít u některých questů více indicií.

Naštěstí bloudění zpříjemňuje velmi povedený kombat. Jde o akční RPG s real-time soubojovým systémem. Na začátku si vyberete, zda chcete používat chladné zbraně (melee), nebo spoléhat na magii. Každý směr má jiný styl. Magie stojí na včasném seslání kouzel podle zadaných kombinací tlačítek. U mečů a seker je hra přímočařejší: klíčové jsou úhyby a správně načasované krytí, které ještě přidá protivníkovi dodatečné zranění. Co se obtížnosti týče, dokáže kvůli vysokému počtu nepřátel solidně potrápit, ale nepůsobí nefér — stačí si chytře poskládat equip, průběžně levelovat a nehnat se jen za hlavním cílem.

K dispozici je jednoduchý skill tree ve formě přívěšku na klíče. Je lineární, s výjimkou pozdější volby sub-class (warrior, rogue apod.). Po stromě postupujete postupně: s každým levelem se odemkne nové vylepšení. Občas se větev rozdělí a vy volíte, co sedí vašemu stylu boje a subclasse. Z toho plynou různá posílení (damage pro určitý typ zbraní, víc HP, body do Guts, Muscle či Wits). Tyto statistiky se hodí nejen v konverzacích (např. pro prokouknutí lži), ale i v kombatu. Některé upgrady dávají bonusové poškození za každý bod v Guts, takže je třeba volit s ohledem na celkové nastavení postavy. Není to do hloubky, ale je to funkční a nepřekomplikované. Nutnost chytře řetězit vylepšení s vybavením je velmi fajn.

Equipment: ze začátku máte tři sloty a nasadit můžete v zásadě cokoli (třeba i tři „kusy“ stejné kategorie). Předměty dávají standardní bonusy — odolnosti, HP, sílu útoku, rychlost. Ta je důležitá kvůli častému přesunu po mapě, i když se poměrně brzy odemkne fast travel.

Samotný boj je svižný. Nepřátelé útočí často ve hordách a v užších prostorech (např. kanály) to může být zmatečné. Jinak funguje výborně a nutí vás využívat schopnosti: načasovat úskoky, krytí, odrážet útoky. Souboje jsou navíc vizuálně velmi výrazné a i přes pěkný pixel-art si užijete slušnou porci gore: rozseknuté zombíky s vyhřezlými střevy, utržené hlavy či vybuchující skřety.

Bavilo mě to po celou dobu a díky jednoduchému vylepšování i zábavnému lootu jsem si rád hrál s vybavením a úpravami postavy. Svižný a přitom jednoduchý kombat způsobil, že jsem se během 20–40 hodin soubojům nevyhýbal.

Design je na vysoké úrovni. Krom „vyhřezlin“ je samotný pixel-art příjemně detailní, atmosféra osmdesátek z něj čpí a skvěle funguje s depresivním tónem. Pomáhá i velmi povedený soundtrack, který tomu dodává pomyslnou třešničku. Jediné, co mě mrzelo: autoři s hudbou někdy pracují neobratně a občas hraje track neadekvátní scéně či se násilně přepne na track jiný. Není to ale nic zásadního.

Jen ještě dodám, že hra nabízí kooperativní režim pro dva hráče, v němž můžete dobrodružství prožít společně. Bohužel jsem ho neměl možnost vyzkoušet, proto ho v recenzi nezahrnuji.

Ve výsledku jde o velmi nadprůměrné akční RPG, které doporučuji všem fanouškům retra, „nes“ her a hlavně kvalitních akčních RPG s důrazem na exploraci. Po celou dobu jsem se výborně bavil a často jsem ani nechtěl postupovat v hlavním příběhu — spíš jsem dohledával, co jsem kde nepřehlédl, a plnil vedlejšáky. Za mě jedno z největších překvapení konce roku. A velmi se těším, co dalšího si pro nás tvůrci ze studia Friends of Safety připraví.