Zdravím vás všechny u již pátého textového Indie Salónku. V dnešním díle se zaměřím na dvě demíčka, která byste v rámci Steam Next Festu i mimo něj rozhodně měli zkusit. Pokud vám název této akce, kterou pořádá Steam, nic neříká, jedná se o událost, během níž tvůrci často po omezenou dobu zpřístupňují dema svých očekávaných či zajímavých her ze širokého žánrového spektra. Já jsem si pro tento díl vybral velmi cozy hru Wax Heads a akčnější pixelartovou plošinovku Akatori. Tyto dva tituly ale rozhodně nebudou jedinými, které jsem si v rámci Next Festu vybral, protože v dalším díle se můžete těšit na další.
Akatori
2D akční plošinovka inspirovaná asijskou mytologií vás zasadí do kůže Mako, mladé dívky vyrůstající v chrámu Firebird, která se vydává na cestu napříč světy, aby je zachránila před Amber Storms, jež infikují a deformují vše živé. Od chvíle, kdy Amber Storms zasáhly svět, lidé i příroda ztratili svou původní podobu. Zároveň se ale objevily vzácné krystaly. Amber je základem a srdcem rozvoje celé civilizace, ale zároveň i její kletbou.
Osobně musím říct, že jsem si demo velmi užil. Největším lákadlem pro mě byl rozhodně pixel art. Líbily se mi barvy, lokace i jejich 2,5D pozadí a prostředí. Kupodivu to ale za mě není tím úplně hlavním tahákem. Tím je podle mě návyková hratelnost a také dobře nastavený balanc obtížnosti.
Akatori už v demu ukazuje, že nepůjde o vyloženě lehkou hru. Ba naopak. Už při hraní ukázky jsem několikrát umíral, ale nikdy mi to nepřišlo nefér. Musíte tu totiž chytře hlídat staminu, znázorněnou jako plamínky, a to při používání vašich abilit, které si v demu postupně odemykáte. Patří mezi ně možnost pěstních útoků, charged útoky či házení vaší bojové hole, kterou pak můžete přivolat zpět a uštědřit tím nepřátelům dodatečný damage. Těchto schopností je více, ale i přes jejich počet jde často spíše o menší rozšíření těch prvotních než o úplně nové mechaniky.
I tak mi ale přišlo, že to funguje dobře. Ability nejsou zmatečné a jejich používání je intuitivní. To samé platí i pro samotnou platformovou hratelnost, která zatím nepůsobila jako metroidvanie, protože jednotlivé úseky byly podle mě propojené spíše lineárněji a minimálně v hratelné ukázce se klasický backtracking spojený s tímto žánrem neobjevoval. Mně to ale ke hře vlastně sedělo víc. Dle mého je Akatori více zaměřená na souboje a platforming.
Bavilo mě například, že tu byla možnost se při dvojitém skoku zachytit vaší holí o plošinu a držet se na ní. Také úhyby před ranami nepřátel mi přišly velmi fluidní.
Co se týče obtížnosti, nepřátelé mají různé druhy útoků a často jich jde víc naráz. Někteří po vás z dálky střílí, jiní se vás snaží zachytit a další po vás jdou klasickými útoky. Je tak kruciální se jim správně vyhýbat a mít dobře načasované skoky. Ve výsledku jsem si to velmi užil a třeba naháněčka, kdy se snažíte utíkat vodnímu hadovi, byla výborná. Hezky kombinovala plavací pasáže i platforming.
Jedinou větší výtku mám k příběhu, který mi minimálně v demu nepřišel moc dobře vysvětlený. Moc jsem nechápal, co se děje a o co vlastně jde. V době hraní bylo navíc trochu pomotané mapování tlačítek na gamepadu oproti tomu, co vám hra říkala, že máte mačkat. Krom toho ale všem fanouškům pixel artu a akčních plošinovek tuhle hru vřele doporučuji.
Wax Heads
Další hrou, kterou jsem si nesmírně zamiloval, bylo Wax Heads. Pokud o ní slyšíte poprvé, je to něco, jako kdybyste vzali Coffee Talk a přesunuli ho do příjemného obchodu s vinyly. Princip je tedy poměrně podobný. Narážíte na různorodé zákazníky, kteří k vám chodí pro radu, a snažíte se jim vybrat desku na míru. Do toho se tu line příběh kolem vás coby nováčka, který hned po nástupu zjišťuje, že tenhle obchod možná může být nadobro uzavřen.
Musím říct, že mě ukázaná herní smyčka bavila. Doporučování desek zákazníkům by se dalo připodobnit k takovému hidden object principu. Snažíte se překlikávat jednotlivé obrazovky prodejny a hledat adekvátní desku. Musíte se přitom spoléhat na indicie řečené nakupujícím a poté pečlivě prohledat obal desky, název či příběh, který za ní stojí.
Někdy tak za vámi přijde někdo s požadavkem na desku, kterou doporučil určitý kritik, jindy hledáte tu nejlevnější, nebo správný obal podle popisu znaku kapely na něčí mikině. Velmi mě to bavilo a ocenil jsem i to, že obtížnost nebyla úplně nízko. Někdy jsem se docela sekl a vybral špatně. Je opravdu potřeba číst sociální sítě, ke kterým máte přístup přes ingame mobil, a zároveň si desky prohlížet a věnovat tomu pozornost. Opravdu mě to chytlo.
Cením navíc i to, že si některé skladby interpretů zmíněných ve hře můžete pustit na jukeboxu. Co se týče vizuálu, ten se mi líbil moc. Postavy mi svým vizuálním stylem připomínaly třeba Scotta Pilgrima. Samotné charaktery se zdály sympatické, ale zase jsem s nimi v demu nestrávil tolik času. Doufám tedy, že v plné hře bude možnost s nimi trávit více času a objevovat je trochu hlouběji, aby nepůsobili jen povrchně.
Objevily se tu i menší minihry, jako uspořádání plakátu na nástěnce, jeho tvoření či vybrání správného piva, takže hádám, že ve finální verzi jich bude ještě více. Ve výsledku tak byla hratelná ukázka příjemnou jednohubkou, kterou jsem si velmi užil, a na plnou verzi se neskutečně těším.
A to je pro tento díl vše a já se na vás těším u příštího, kde se zaměříme na další zajímavá dema z Next Festu!