Jelikož jsme kvůli nedostatku času nemohli přinést recenzi dříve, a stejně již polovina hru vlastní a druhou vůbec nezajímá, rozhodl jsem se Greedfall nenapsat jako klasickou recenzi, ale spíše mé dojmy z hraní.
Začátkem jen nesmím zapomenout zmínit, že za hrou stojí studio Spiders a vydavatelem je Focus Home Interactive. Hra vyšla 10. 9. 2019 na téměř všechny platformy, jmenovitě Xbox, PS4 a PC.
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Za vše může „velký bratr“.
Greedfall je jedna z mála her, na které jsem se v tomhle roce těšil a to z jednoho prostého důvodu, že jde o akční RPG ve stylu Dragon Age. V momentu, kdy jsem to zjistil, se mi rozsvítili očička a nahlas jsem vyslal zbožné přání, ať to ne… nepokazí. Ti, kteří mě aspoň trochu znají, již vědí, že od té doby u mě začal „rádiový klid na téma Greedfall“. Jediné co jsem kontroloval, byl datum vydání. Jenže se mi to tentokrát úplně nepovedlo. Věděl jsem totiž, že se ke hře kvůli časovému vytížení dostanu daleko později než bych chtěl, a proto když mi ho YouTube naservíroval v přímém přenosu, nepodařilo se mi už tento, ani následující streamy Greedfallu vypnout (proklínám tě Youtube!).
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Seznamování s hrou
Když jsem to konečně začal hrát (díky Karle, že máš i ranní a mohl jsem Greedfallu věnovat vždy aspoň hoďku a půl denně) tak už jsem měl bohužel určité předsudky a obavy a popravdě se mi ani hrát moc nechtělo. Naštěstí to změnil poslední stream, který jsem viděl, kde bylo řečeno: vaj yuQ Quj 'ej vI'Iprup SuDal start taH, pop SoH je fun QoyDI' ghaH QIt ropwI'qoq yab. (přeloženo do klingonštiny, abych nemusel autora citovat, pozn. Redakce / Tu poznámku redakce sis ale napsal sám, pozn. Redakce).
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Jak se mi hrálo?
Vsadím se, že v tomhle bodě minimálně půlka z Vás čeká, jak hru zmačkám a zničím nějak vtipně ve stylu AVGN (Angry Video Game Nerd), nebo hru vytáhnu, vezmu rýč a pošlu ji na začátek cesty Danteho peklem (PS: nepředstavuj si Danteho z DmC, ale toho staršího). Ale to bohužel nejde, proč? Ano hra má spoustu nedotažených věcí, které by mohli zájemce odradit.
Uvedu jen pár z nich pro představu: zbytečná taktická pauza, recyklující se interiéry budov, komický běh postavy (dokud nenasadíš plášť), průměrná grafika, neschopnost místy přeběhnout výmol na poli atp. Nicméně všechny tyhle výtky jsem časem přestal vnímat a prostě je bral jako součást kompromisu. V zásadě mi vadili pouze dvě věci, absence českých titulků a nemožnost personalizovat společníky jinak než výměnou zbroje se zbraní.
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Proč je Greedfall výborný?
Po dohrání hry a jejím zesumírování jsem si vlastně vůbec věci, které mě štvali, nepamatoval (ještě, že jsem si je průběžně značil). Abych ti zkusil popsat, proč je Greefall i přes tolik „chyb“ výborná volba, tak ti musím zmínit herní mechaniky a zároveň tím shrnu i klady hry. Velmi se mi líbilo zpracování mapy (je podobné jako např. v Kingdom Come), cestování mezi lokacemi, kde místo klasického loadingu, si můžeš vyrábět lektvary, nakupovat, mluvit se společníky atp. Výborné je také míchání tříd postav, nemusíš se tedy striktně držet toho, že jsi mág a tak pojedeš jen vylepšení pro něj.
Takto jsem to zkoušel na začátku a nebylo to to pravé. Díky možnosti resetování stromu dovedností kdykoliv během hry, jsem si vyzkoušel krom zmíněného kouzelníka, také válečníka, ale s uspávacím kouzlem a léčením, což bylo při soubojích s bossy neocenitelné. Během hraní, budeš narážet na spoustu postav a rozmanitých bossů, s očekávání dobrým dabingem. Kdyby se mě, ale někdo zeptal na 3 body, které hru definují a prodávají. Odpověděl bych časové zasazení, příběh a vztahy, ať už postav, nebo s jednotlivými frakcemi.
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Hra určitě nezabere pouze 15 hodin, jak se uvádí na určitých portálech. Mě zabrala něco přes 28 hodin a to jsem plnil úplné minimum vedlejších questů a za celou hru jsem umřel jen párkrát na začátku.
P.S. Najde se ještě někdo, kdo zabil Kurta jako já?
P.S.2 Pokud jsi dočetl až sem, tam se možná divíš chaotickému vložení obrázků, prostě nedávají smysl k odstavcům a to z toho důvodu, že screeny, jsem si dělal pro klasickou recenzi. Tak jsem ti vybral ty nejhezčí z nich a vložil je mezi texty.
Co by to bylo za Forzu, kdyby neobsahovala fenomenální soundtrack, na výběr budeš mít z několika druhů rádií, konkrétně 6, kde si vybere milovník vážné, populární a nebo jako v mém případě rockové hudby, která skvěle dokreslí atmosféru závodů, není nic lepšího než se hnát ve Veyronu 350 km v hodině za doprovodu Foo Fighters.
Co se ovšem vůbec nezměnilo je klasicky vynikající ovládání, které se hned dostane do ruky všem novým hráčům a těm stávajícím nezpůsobí vrásky. Po odjetí tutorialu tě klasicky přivítá mapa, kde se postupně odemykají závody, těch je několik druhů od hopsajících cross Country po krátké sprinty. Ve hře si také zahraješ na kaskadéra a díky tomu zažiješ pár epických momentů - můj nejoblíbenější je hned ten první když projedeš mlýnem na kopci a proletíš se tak károu nějakých 200 metrů, tady jsem poprvé využil fotorežim v kterém jsem se celkem vyřádil.
Mapa sama o sobě je celkem velká a můžeš se v ní rochnit jak dlouho chceš, osobně jsem si užíval kácení stromů a blbnutí na polích. Nově ti hra nabídne jako odměnu za prozkoumání mapy tzv. auta z garáže, kde najdeš vzácné starší kousky, které pro tebe tvůj tým zrenovuje a přidá do garáže.
Další záběry ze hry
Pusť si záznam z Rudova streamu:
Závěrečné hodnocení Greedfallu
Klady
- příběh
- budování vztahů
- načítací sekvence
- dabing a hudba
- rozmanitý svět
- zkoušení schopností, díky možnosti resetování
- rozmanitost a vzhled bossů
- přijatelná cena
Zápory
- čeština by tak rozsáhlému příběhu slušela
- nemožnost ovlivnit schopnosti společníků
- recyklace interiérů
- personalizace společníků
Závěr:
Co říci závěrem? Pokud tě výše zmíněný výčet nedostatků neodradil, je Greedfall hrou přesně pro tebe. Když čtu po sobě tenhle text tak vím, že ani mnou zmíněné výhody, tě ještě přesvědčit nemusí. Hra má v sobě ale prostě něco, co mě chytlo a až do konce nepustilo.
Recenzovaná verze:
Xbox One X