Demonschool – Recenze stylového démonického SRPG

Titul, na který jsem se po oznámení poměrně těšil a jeho vývoj občasně sledoval. I přes nalezené zalíbení ve stylizaci, jež podle mě výrazně těží z inspirace sérií Persona (hlavně druhým dílem), jsem rozhodně nečekal, že půjde o jeden z nejsilnějších titulů, kterých se ke konci tohoto roku dočkáme. Nebudu lhát, hra má chyby a ne vše je tu tak, jak bych si představoval. Tvůrci ale nastavili velmi silný základ, který spojuje výrazný vizuál, zábavný soubojový systém a šílený příběh, jenž funguje jako pekelně ujetá verze „Buffy na speedu“. Pojďme se tedy společně ponořit do démonického světa Demonschool.

Recenzovaná verze: PC

Vžijete se do role lovkyně démonů jménem Faye. Popsal bych ji jako ADHD, spontánně výbušnou holku s nakažlivě veselou energií a duší anime sígra, co chce všechno řešit rozkopnutím páteře. Velmi sympatická a svojská osoba. Faye se vydává na podivný ostrov nejen proto, aby nastoupila na místní, ještě zvláštnější školu, ale také aby přišla na kloub proroctví tradovanému v její rodině, které hlásá příchod apokalypsy a démonů.

Brzy naše hrdinka potká další postavy se schopnostmi lovců démonů a společně se snaží potírat jak podivné yakuza gangy, tak démony, kteří jsou s nimi spojeni. To vše navíc souvisí se školními zadáními. Učitel totiž po nich každý týden chce, aby sehnali nějaký prokletý předmět, který ohrožuje bezpečí ostrova.

Děj je tedy epizodický. V pozadí se postupně odkrývá hlavní linie o apokalypse. Celá hra je rozdělena do 11 týdnů. Na začátku vždy dostanete od třídního učitele úkol a během týdne se ho snažíte splnit. I když to působí jako deadline, Personu nečekejte — hra vás nenechá termín nesplnit a bez pokračování v hlavním příběhu se dál nedostanete.

Příběh je podle mě velmi zábavný. Stejně jako hrdinka je i samotné vyprávění „ADHD“ — šílené, plné černého humoru, absurdit a velmi rychlého pacingu. Pořád se něco děje a není chvíle na oddych. To je škoda, protože postavy jsou sympatické a i v té rychlosti dobře napsané, stejně jako dialogy. Nešetří vtipnými hlášky a často jsem se zasmál nahlas. Mrzí mě ale, že tvůrci nedají více prostoru se s charaktery „nadechnout“ a třeba přidat scény jenž by neřešily jen hlavní linii. Ano, můžete „bondingovat“ parťáky a odemykat si jejich epizody, ale ani tam není moc času jít víc do hloubky.

Hra vás totiž velmi ráda hází neustále do soubojů. Často máte pár minut dialogů a hned zpátky do bitky. I přes jejich kvalitu tohle tempo začíná být postupem hry úmorné a frustrující. Navíc i v epizodách parťáků jsou souboje také, takže si od nich jednoduše neodpočinete. O to víc to bolí, když víte, na jak kvalitních základech jsou příběh a postavy postavené. Občas jsem si povzdychl, že bych zpomalil a šel víc do hloubky, místo jízdy z konfliktu do konfliktu. Kvůli tomu pak i skvělé dialogy působí urychleně a spolu s příběhem povrchně.

Přesto je příběh s postavami pořád kvalitní a byl jedním z mých hnacích motorů. Musím zmínit i příjemné detaily a vedlejší aktivity. Líbilo se mi třeba, že postava Knutteho je sběratel vzácných VHSek a můžete si s ním půjčovat skutečné filmy, ne vymyšlené. Co si vypůjčíte, se pak v další kapitole objeví v novinách, do nichž Knutte píše, a přihodí o filmu zajímavosti a minirecenzi. Jako fanoušek béčkových hororů a zvláštních filmů jsem to ocenil.

Dále jsou tu minihry typu karaoke (volíte správný text a zvedáte vztah s postavami), vaření a další drobnosti. Často jsou jednoduché, ale funkční, a je jich dost. Dojde i na arkádovou jízdu autem či rybaření, kde si rozšiřujete kolekci démonických ryb.

To jsem tady cítil, a to i přes originalitu a funkčnost systému. Všeho moc škodí. Chápu ale, že některým hráčům to sedne přesně takhle.

Aspekt, který nejspíš sedne skoro všem, je vizuál. Krásně se opírá o Personu 2 a nabízí kombinaci 2D pixel-art postaviček - které mají povedené portréty při dialozích a s s 3D texturami okolo. Svět působí atmosféricky a poplatně příběhu, lokace jsou dobře nasvícené a barevně „sedí“. K tomu si připočtěte naprosto fenomenální OST. Oceňuji, že po dlouhé době někdo nevykrádá personí motivy, ale jde vlastní cestou. JRPG DNA v hudbě cítit je, ale soundtrack má vlastní „ksicht“ a zamiloval jsem si ho. Líbí se mi i gradace: skladba pro průzkum začne sílit, když oslovíte postavu, podobně při plánování a následném provedení akce v boji. Příjemný detail. Jen upozorním, že hra nemá dabing.